Энциклопедия

2. Mezi Kopci Cesta Je Klikatá

Atrament:
Mezi kopci cesta je klikatá,
já vzděláni jdu vstříc
toť mezer mých buď záplata
již štěstím rudne líc!
Cesta poznáni je trnitá,
jak zrno od plev oddělím?
Věz zámku z dálky mne vítá
s měděným cimbuřím.

Za sebou mam již cesty kus,
hle Gasthaus dřevěný
a na něm nápis dí: "Zum Spiritus"
už ten název hezky zní!

Zde zavazadla má tak těžká jsou
a plná knih,
je vemte prosím nahoru
já spát chci v podkroví...

A na stůl noste hbitě jen
já v Praze naposledy jed,
a taky nějakej alkehol
co náladu by zved!
Kdo ke mě si tu přisedá?
Mě zdraví jménem mým?
Asi stoletá to stařena
já pobouřen jsem tím!

A karty rozložené
na stolku náhle zřím
v místnosti zakouřené
čistým konopím!
Zděšení mé svrchované
jak minulost mou zná
já znáti chci však dokonale
co budoucnost mě dá!

Kartářka:
"Zde je král a vedle spodek."

Atrament:
"Co to znamená?"

Kartářka:
"Pan urozeny ti asi natře zadek."

Atrament:
"A co bude dál?"

Kartářka:
"Objednáš-li kořalku,
vzápětí hned zvíme,
budeš-li hlavu míti na špalku,
anebo štěstí v klíně!"

Atrament:
Již dost mám, babo, řečí tvých,
já okultista jsem!
Do karet sice nevidím,
však vím co s životem!

A v šenku nápis rumělkou:
"Et Zum Spiritus Tuo"
tam já se sklenkou svou
teď budu zpívat duo!
Jak z čistého nebe blesk
opojen zjevem dívky krásné
v mých očích tkví těch zraku lesk
i bokův tvary jasné!
My probděli jsme celou noc
i lože zrána prázdné
když stolek svou nám skýtal moc
při zaklínání správném!

3. Já Nechci Mnoho Trápiti

"Satrapold":
Já nechci mnoho trápiti
již pánové váš sluch,
když je třeba se napíti
a žízni splatit dluh.

Však dovolte mi říci jen
co na srdci teď mám
než do komnat zámeckých
se s vámi podívám:

Já hejtman jsem teď váš
a úřad můj je tím,
že slovo dávám zákonům
kde zločin vrhá stín.
Po otci jsem von Satrapold
i u dvora jsem znám,
tam společnost mi vzdává hold,
to s chutí přiznávám!

Jak překrásná to výzdoba
stěn belgickým sametem!
než po okraj je nádoba
s tou chátrou rychle zametem!
Šat můj samé hedvábí jest
a to chci říci směle
že připravíme čertu lest,
pak bude kňučet v cele!

Sbor opilých úředníků:
On hejtman jest teď náš
a jeho úřad tím,
že slovo dává zákonům
kde zločin vrhá stín,
po otci jest von Satrapold
i u dvora je znám,
tam společnost mu vzdává hold
tož sláva budiž Vám!

4. Kol Prostírá Se Temný Les

Kalamaria v lese:
Kol prostírá se temný les
avšak plamenem jasným
v mém srdci hřmí ten lásky ples
a štěstí pohár spásný.
Nás k sobě víže zájem ten,
jemuž význam dávám,
že tajné síly přírodní
každý z nás již zvládá.

V moudrých knihách stojí psáno,
že po slunka západu
děje se co nevídáno
v široširém Astralu.

Když temnota nás obestírá
v kouzelném svém závoji,
hned vášnivou já píseň zpívám
Atramentovi!

Co tento hluk však znamená?
Kdo ruší noční klid?
To rána byla příšerná,
snad někdo s koně slít?
Já přispěchala zvědavě
kde můžu pomoci
on potloukl se náramně
a teď sténá do noci.

Vše rány těžké léčím hravě
a urozený pán
své smrti jistě unik právě
však kůň se nehýbá!

"Satrapold" (se probral):
Podejte mi ručku svou,
já najednou již cestu znám,
dubu košatých nás stíny zvou,
chci celou duší patřit Vám!

Čím větší záhadou se zdáte být
tím více sílí přízeň má
Mě dávno netěší již blahobyt
a samota je tíživá.
Sic nechápu proč odmítáte
doprovod můj nevinný,
snad někdy v zámek zavítáte,
přijměte mé pozvání!

5. Ten Dvanácterák Zmizel V Houští

"Satrapold":
Ten dvanácterák zmizel v houští,
též soudruhy své nevidím
ať odvaha mě neopouští
tož na roh lesní zatroubím:

Jen ozvěna mi z hloubi zní
a pode mnou můj oř,
to neveselá večerní
jest vskutku společnost!

A ke všemu ještě do jámy
já se svým koněm pad,
tu štěstí Osud přeje mi,
že nezlámal jsem vaz.

Teď probouzím se z mrákot těžkých,
smrti o vlas unikám,
když tu náhle z hlubin lesních
kráčí dívka spanilá, cha cha cha...

Pověz mi jen, že nejsi sen;
nevím, zda spím či bdím?
Přeludem tím tak okouzlen;
cožpak se v ráji nacházím?

I kdyby smrti dech mě obešel
i zkrátil žití hned,
skvost krásnější bych nenašel
na světě tisíc let!

6. Můj Hejtmane

Štolba Blether:
Můj hejtmane a vládče panství
jilemnického
od sluhy svého přijmout račte
koně nového.

"Satrapold":
Ten dobrý dost, ten dobrý dost.
Já nahlížím, že štolba můj
na tohleto má nos!

Štolba Blether:
Ach jasnosti, vždyť nezasloužím
pochvaly té vznešené,
vždy poníženě Vám jen sloužím
co stačí síly mé.

"Satrapold":
Ten dobrý dost, ten dobrý dost.
Však dlužno přiznat – u Dvora
by nebyl žádný skvost.

Již neztrácejme čas, když volá povinnost
se obeznámit s neřádem co budí nelibost.
O klid a dobro nám zde uloženo dbát,
a chybu dělá ten, kdo porušuje řád.
Želvovinou "browning" můj
vykládaný jest,
prosadíme stůj co stůj
zákona tvrdou pěst!

Štolba Blether:
Tu v hostinci u Spiritusu
dlí cizinec podezřelý,
zločinem čpí ze všech koutu
ohavné to duchaření.
A ta dcera hospodského
jménem Calamarie,
zhýralosti neskrbleno,
když mu nalije!

A pohleďte, tam v rohu sedí
v nevázané zábavě,
opřenou má hlavu v dlaních,
nablito má v rukávě.

"Satrapold":
Mladíku, chci uvěřit,
a rád vám také přeji,
že nechybí Vám apetit
v Krakonošově kraji?!

Atrament:
Apetit mne nevemou
a co se toho týká
máte nyní před sebou
vpravdě labužníka!
Teď věz, obludo střízlivá,
já okultista jsem,
co tě vůbec zajímá,
co dělám celý den?
Já kašlu na ty úřady
co vládnout by mi chtěly,
jen sám si zvolím zásady,
jak prožít život celý!

Štolba Blether:
Ty lůzo jedna špinavá,
jak mluvíš s naším vévodou?!
To žabí tlamy v bažinách
dovolit si nemohou!
Zde důvod mám, as víc než dobrý
jej do šatlavy vzít-
za urážky a hrubé vzpoury
musí zaplatit!

"Satrapold":
Ba co víc – on prozradil,
jsa takřka v deliriu,
že okultismem způsobil
on sobě těžkou vinu.
A v přítomnosti této dámy
chovat se jak dobytek;
to srovnám si též Blethere s Vámi
až přijedem na zámek!

7. Já Mizérií Osudu Jsem Pronásledován

Štolba Blether:
Já mizérií Osudu jsem pronásledován
a duše má jen pochybnostmi prostoupena jest
jak maso červy prolezlé jen život předstírám,
ratolest štěstí mého přestala již dávno kvést.
Já hejtmanovy přízně požíval jsem nemalé
a v úmyslu vždy nejlepším já věrně při něm
stál,
Tu mezi nás však vrážejí klín síly nekalé-
toť důvod proč mě vévoda na koberci skopal.

A zoufalství mé dvojnásobně dovršeno když
žár moji pomsty spravedlivě nevýslovně vzplál,
tu marně k srdcím okultistů hledám správný klíč,
sám Atrament od Spiritusu vyhodit mě dal.
Do Železného Brodu pěšky hodin dvě a půl,
tam znamenitou nálevnu já odpradávna znám
a o samotě vyhlédnu si v koutku malý stůl,
tam zmařené své ideály v lihu pochovám!!!

Já mizérií Osudu jsem pronásledován
tělo mé již alkeholem prostoupeno jest,
jako slepý jezevec se lesem potloukám
a měsíc dává řece stříbra prapodivný lesk.
Zvuk rozbouřených peřejí je kravál smrtící,
hlas mojí duše znenadání stejný nápěv má!
Vzpomínejte na mě někdy v Jilemnici,
neboť tady končí cesta štolby Blethera!

8. Ach Pane Vzácný, Vzpomínáte

Kalamaria na zámku:
Ach pane vzácný, vzpomínáte
na vaše slova vábivá? I pozvání – tak mě tu máte
a se mnou prosba trýznivá. Může být, že neskromné
já přání zrovna mám,
jedno je však nesporné
že vděčná budu Vám.

Satrapold:
Vždyť nebýt Vás, tak zdá se
by po mne slehla zem,
tu každé přání Vaše
jest pro mne rozkazem.

Kalamaria:
Já nežádám si hřiven vzácných,
ni drahého kamení,
jen svobodu když račte vrátit
Atramentovi.

"Satrapold":
On odpykat si vinu má
za jazyk svůj tak zpozdilý...

Kalamaria:
Že pil – jen tím jsem vinna já,
sklenky mysl zkalily.

"Satrapold":
Tož staň se tedy po tvé vůli,
když Satrapold své slovo dal.
Však něco též mi slíbíš k vůli –
by s duchařením skoncoval!
Dnes odpoledne na velbloudy
chci Tě s sebou vzít,
to abych v lese nezabloudil,
doprovod Tvůj mít.

Kalamaria:
Vy tuším schůzku na zapřenou
si se mnou chcete dát?
To ladí dobře s lesní scénou
když jste s koně spad.
Ač zdá se mi to prapodivné,
přece ráda vyplním,
když pomohu tím z kobky temné
– Atramentovi!

9. Že Vše Jen Podle Mého Přáni

Poedeldorf:
Že vše jen podle mého přáni
znamenitě daří se,
ještě dnes, já geniální!
Přejdu hranice.
Dneska máme patnáctého,
za týden budu v Káhiře,
života bezstarostného
užívat si v nádheře.

I bez Blethera dovedu si koně osedlati,
zlatem, stříbrem, diamanty
kufry pěchovati!
A pak je tu ten Atrament,
jenž sokem chtěl mi být,
to zdá se jako malý žert,
když mám jej propustit.

Kalamaria:
Tož otevřete bez prodlení
od šatlavy mříž,
je na řetězu zavěšený
k mému štěstí klíč!

Poedeldorf:
Cha! Mě uberhaupt už nezajímá
zákona teď litera,
dvaadvacátého října přivítá mě Káhira!

Kalamaria:
Mám věřiti svým očím, nebo
je to další přelud jen?
Stěny žaláře temného
pokryty jsou obrazcem.
Jsou to kresby mediální
a já v nich pravdu umím číst.
Zjevení praemurdiální
mohou všechno rozluštit.
Jste zločinec a podvodník a žádný vévoda,
a Vaše pravé jméno zní tak nějak jako Pobuda.
Zneužíti chystal jste se hejtmanovy důvěry
a s jilemnickým pokladem prchnouti do Káhiry!

Poedeldorf:
Himmelhergott zpropadeně
plán jest prozrazen,
s timhletím já vyloženě
nepočítal jsem.
Horkou půdu pod nohama
znenadání mám,
rychle ať jsem za horama,
než přijde hejtman sám!

10. Sláva, Sláva, Sláva, Pane Hejtmane

Sbor okultistů:
Sláva, sláva, sláva, pane hejtmane,
dovolte by celé město přivítalo vás.
Co stalo se my doufáme, že víc se nestane,
a mužem říct ze mohl to být pěkně drahý špás.

Spiritus:
Vaše blahorodí i s celou družinou,
věřte že já k oslavě mám příčin nemálo
a že šťastné je to shledáni
s mou dcerou jedinou,
dneska se u Spiritusu pije zadarmo!

Satrapold:
Moji drazí okultisté teď dík můj patří vám,
jelikož je téměř jisté, že já ohrožen byl sám.
Poedeldorf ten proradný
chtěl hejtmanem se stát,
a já měl být ten nepravý –
to dlužno potrestat!

Však nechci mnoho trápiti
již přátelé váš sluch,
že odhalen tu vzápětí pěkný dobrodruh.
Však dovolte mi říci jen,
co na srdci teď mám,
než Poedeldorfa za mříže
uvrhnouti dám!

Já hejtman jsem teď váš,
a úřad můj je tím,
že slovo dávám zákonům
kde zločin vrhá stín.
Po otci jsem von Satrapold
i u dvora jsem znám,
tam společnost mi vzdává hold,
to s chuti přiznávám!

11. Suchardůw Dům (V Nowé Pace)

Opsáno z jeho fasády:
Ach, já ubožák, tím širým bloudím světem,
vždyť rodná naše otčina svým chleba nedá dětem.
Nade všechno bohatství, nade všechny statky,
nám vždy budiž nejdražší mluva rodné matky!
Potud národ svůj, pokud šetří svých památek!
Není stříbro, není zlato, není právě blaho,
nýbrž co je srdci draho, co jest srdci draho.
Umění ve štěstí – okrasa, v neštěstí –
útočiště!
Dokud síla, hleďme díla, by památka po nás zbyla!
Komu se nelíbí stavení za peníze mé,
ať si vystaví jiné, za peníze své!
Lidé pro nás stromy sázívali, sázejme my též!